F.O.O.D. Piknik 2018


Po delší době jsme zavítali mezi lidi a dokonce až do tej Prahe. Budu úplně otevřený, nemám Prahu rád, nemám rád pražské lidi, zejména ty naplavené a už vůbec nemám rád hodně lidí na jednom místě, v tomto případě v Praze 🙂 Jedna z věcí, která mě k tomu vede, jsou poměrně vydařeně nezdařené akce jako SIGNAL festival 2016 a Apetit Piknik 2017 nebo bloggerská akce v Kavárně co hledá jméno ááá Burgerfest, po kterých jsem se zapřísáhl, že už nikdy, nikdy do Prahe nepojedu na žádnou akci!


Ale jak člověk mění názory, to je vývoj, uzrál jsem a Hanička mě přemluvila, že bychom to měli zase spáchat a zajet tam. Vedlo nás k tomu zejména to, že jsme přestali odebírat x let předplácený časopis Apetit, jelikož za 3 roky jsou s železnou pravidelností opakovány všechny recepty i nápady v něm obsažené a s velkou pompou vydávané znovu, za časopis F.O.O.D., který nám přijde tak nějak víc freš a hlavně k předplatnému byl epes mlýnek na sůl a pepř, kdo by odolal. Takže odebíráme ten a v něm byla pozvánka na akci F.O.O.D. Piknik 2018 2.9.2018 na Ladronce. Po dlouhém přemlouvání jsem byl Haničkou přemluven a tak jsme v neděli vyrazili. Proč to vlastně píšu, chtěli jsme Vám to přiblížit a trošku zrecenzovat co jsme ochutnali. Tak příjemné čtení a dobrou chuť!


Prvním stánkem, který nám cvrknul do nosu, byl Rooster sausage gourmet, který nabízí hotdogy s klobáskou, ručně vyrobenou z vepřového BIO masa jihočeských „Přeštíků“. Po dlouhém rozmýšlení, někde na pozadí poháněném obrovským hladem, bo jsme neobědvali samozřejmě, abychom toho sežrali co nejvíc, jsme se rozhodli pro Chimichurri HotDog a jeden s nějakou salsou, byl v tom strouhaný gouda. Tak jako tak, byly názvy dost špatně uchopitelné na vyslovení a objednávka byla ten faux pas, skoro, ještě že tam byly čísla. Cena na festival poměrně příznivá, kilčo za kus. Chuťově super, bagetka dobře propečená, křupavá, klobáska se v tom bohužel trošku ztrácela, protože chutě obou omáček byly dosti výrazné. Chimichurri byla příjemná, salsa dost mokrá, takže než jsme se dostali na druhý konec párku, promočila mi bagetu. Na start dobré, určitě ochutnejte, ale nic co by nás vystřelilo do vesmíru. K tomu jsem si dal Prachatickou 11 na zapití, nebyla špatná, nebál bych se říct nejlepší pivo pikniku.

 


Jelikož jsme s sebou měli děti a striktní plán nejíst moc sladkého, všechno nádherně nevyšlo. Pokazilo se to zhruba, když jsme šli okolo stánku Na Rendlíčku, kde se Julince hrozně líbil košíček s lesním ovocem, za nějakou padičku. Rád bych Vám popsal, jak byl delikátní, svěží, lehoučký a dobrý, ale neochutnal jsem, nestihl jsem to, vlastně, máta prý pálila, tak jsem si ji dal, ta svěží byla, opravdu dost!

 


No a předchozí plán se totálně po(s)…kazil, když jsme šli okolo stánku Lemon dorty. Ne ani tak, že bychom nedokázali odolat, ale dostal nás trendy nápis bezlepkové to a to a tamto a hlavně strašně milí stánkaři! Za to jako všechny palce nahoru! I ty na nohou! No a dali jsme si jeden minichesekake [číský dort] a marcipánový dort s lesním ovocem. Protože fakt nemám rád sladký, dal jsem si ten okraj, kde je nejvíc marcipánu, byl to fakt marcipán ne mandlová hmota a byl sladkej jak cecek. Bylo to dobrý, moc dobrý, hodně dobrý a bezlepkový, takže trendy a nebylo to drahý. Chci tím říct, že pokud je někde potkáte tak jim prostě ty peníze dejte, za všechno co tam mají, protože to musíte ochutnat, vědí, co dělají. Dokončili jsme moc příjemný rozhovor, Julinka doběhla podat dodatečný raport o výbornosti zakoupených dobrot a s dobrou náladou a úsměvy jsme šli dál.

 


Tam jsme potkali Kafekolo – našlapaný kafe. Já jsem na kofeinovém detoxu, takže jsem si dal jen espresso (skrytý vtip). Kde měli jednoduchý slogan „Nedělní chvilka poezie: Ať je teplo, zima, vedro, s naší kávou je to jedno!“. Slogan byl možná jinak, ale byl tak jednoduchý, že si ho nepamatuju, každopádně dost vzal Julinku, která otevřeně zahlásila: „Já to nechápu!“ A i to je někdy účel reklamy. Každopádně byl tam našlapanej borec, podle mě brácha Armstronga, Louise ne, toho druhýho, a když jsem podal objednávku, stala se taková věc. Týpek prostě začal šlapat, byl pohonem pro mlýnek, docela dobrý. Našlapal mi mých 7 g kávy, loupnul to do presovače a vytvořil mi našlapanou kávu. Dobrý nápad! Kafe výborný! Máme jen dvě dost blbý fotky, tak jsou níž obě.

 


Estráda pak pokračovala, rodiče tuto pasáž dost dobře znají. Byly tam hrady, skákací hrady a bylo jich tam dost, víc než dva plus taková jednodušší verze Wipeoutu/ Drtivé porážky, bez molitanu, lubrikantu, pěny a vody, prostě takový tři koule. Tohle celý bylo s dalšíma dětskýma atrakcema u hlavního podia. Cestou tam jsme míjeli stánek restaurace U Emy Destinnové, kde měli pánev s pěkně vonícím seafoodem, tak jsem si za 130,- koupil misku mušlí a dvě krevety v rajčatové omáčcce. Vonělo to líp, než chutnalo a některé mušle byly na mě ještě dost čerstvé a jelikož jsem chtěl přečkat pondělní den nepos*áním se, raději jsem je vynechal. U stánku byly tři lidi, hrozně divná zamračená paní, která svým výrazem doslova lákala lidi, aby šli raději ke stánku vedle na popkorn, dobrej cizineckej kuchař, s kterým jsme prohodili pár slov: „Sory a fenk jů“ a kluk, co vybíral love, asi delaer. Divný… Co Vám ale chci sdělit je tohle, na podiu se vystřídal Martin Staněk s Kateřinou Tichou, která byla dost zaplacená od Meggle, ale reklamu dělala dost špatně, a ten Vám tam dělal věci. Levandulové vafle se salátem z citrusů a zmrzlinou dělanou suchým ledem. Jako správný rodič jsem vyslal skauta, Julinku, aby vyvartovala frontu nenažranců u podia. I když to moderátor Hyhlík dost korigoval, vytvořil se mu tam silný Gastrokroužek a děti ho měli na párku, stejně jako jejich rodiče, ale povedlo se, mohli jsme ochutnat. Jako luxus, fakt pecka zmrzka z karamelu, plná chuti a tak vůbec, vafli jsem neměl! Fakticky!

 

 


Velice zajímavým nápadem je bezesporu Konečněvývar a „Přitom taková blbost“, kam jsme se museli vrátit dvakrát, protože napoprvé neměli ještě ohřáto a napodruhé už neměli gulášovku, dali jsme si teda prostě jen vývar, DIY (rýžové nudle a koriandr). Dali jsme ho nesolený, abychom mohli cítit chuť vývaru, byl dobrý! Stánkaři opět fajn lidi, dali jsme se do řeči o cvičení, glutaminu a Adamovi Raw a tak, jestli nevíte o co jde, tak nevadí 🙂 není to důležité. Kousek vedle byl Matcha Point, tam byl zase moc fajn pán, který Matchou žije, povyprávěl nám dost o sběru, výrobě a dalších detailech jejich vlastní produkce a ochutnali jsme matchu v kokosové vodě, fakt svěží pití! Matchu značky Matcha Tea, si kupujeme, je to nejlepší kompromis mezi cenou a kvalitou! Navíc díky malým pytlíčkům si uchová svěžest a hlavně nutrienty!

 

 


Blížíme se do finiše, kam jsme si nechávali dva pro nás nejzajímavější stánky – Tommy´s food truck a jejich Tommy´s Burger s „crispers“ hranolkami na sádle, samo toho měli víc, ale „vítěz burgerfestu“ je prostě brand, kterej chceš. A Žebírkov, o tom později. Vystáli jsme si poměrně krátkou frontu, objednali výše zmíněné, ale už neměli coleslaw tak byla improvizace. Která ve stylu ticho před bouří znamenala, že jsme pak čekali cca 15 minut na objednávku. Zde je tento efekt významně podpořen, pokud tam stojíte s nadcházejícím druhákem, nedej bože druhačkou co už umí počítat nejmíň do 30. Proč? Nástin situace je zhruba takový, dostanete číslo 20. Dlouho se nic neděje a najednou… 13, 14, 15, 16… Se-dum- náct, 18 náctka a devatenáct. Dva- cééét…. jedna, 24, … 26. Těch otázek co přišlo… ve zkratce, proč je svět tak nespravedlivej a prostě naše objednávka jako furt není a jakto, že už bylo 21 no a do toho vedle nás pražský par*…děti, co po vás furt házej gumovýho poníka a rozbíjej plastové šampusky, obdržené od mamči na hraní, odebraný po jeho rozbití o madlo kočárku, aby se teda nepořezal, která svou roli naprosto zvládala, důležité bylo neušpinit si autfit… do toho nás tam atakovala silná nezavislá matka, naprosto psychicky vyrovnaná, která se snažila projet mezi naším kočárkem a stolkem, ačkoliv vedle byly kilometry místa, ve skulince, pro techniky, cca 45 cm místa, dokázala to, i když nás pošlapala, zneuctila nám kočárek a stolek shodila. Vypjatá situace… ale jsem profík, takže jsme to zmákli, když jsem už sundaval pásek, že se oběsím, najednou: „Dvacééét“. A jdeme na to! Bulka pěkně propečená, maso šťavnaté, ale jako žádný to“ BOOOM! Bylo to prostě dobrý, jenom!? Ale pozor k tomu ty „Crispers“ to bylo porno, to bylo žrádlo, naprosto nejlepší hranolky co jsem kdy měl, fakt! Cena adekvátní, jak za burger, tak hrany. Určitě je na nadcházejícím Burgerfestu zkuste, tam my ale nebudem, ne ne! Jo a k tomu jsme měli Počernickou třináctku Barborku za 40,-, byla teplá, pod mírou a chuťově nic moc, takže nestojí moc za řeč.

 


Tak a ďábelské zakončení, dle loga se mělo konat v Žebírkově, fakt jsme se na ně těšili a chodili okolo dlouho, na začátku akce dávali žebro a bramborovou, jak světovější lidi z náplavky říkaj, brušetu, nebo třeba místo hranolek patatas, to jsem odbočil. Tu ale už nedávali, podle slov mladíka, zřejmě prudce otráveného atmosférou nebo přepáleným olejem z vedlejšího asijského stánku, tu dávali prej ráno, teď je k tomu chleba, normální klasickej prostě, dostanete dva krajíce, žebírka v hodnotě cca 35 kč i s cestou do Kauflandu z druhýho konce Prahe nás stáli 190,- a k tomu ejchuchu chléb konzumní! Gigantische Scheiße, moji milí, to mě vytočilo do zelena! Za takový prachy takovou věc, je sprostý, fakt! Jako žebra dobrý, ale k tomu ten chleba, ten to zazdil a frajer co nám to poslední usušený žebro nandal na tácek, tomu nepřidal. Z.K.L.A.M.Á.N.Í.

 


Cestou domů nás potkalo ATOTO.cz a jejich hosteska říkala, že nám dá tašku, když se s ní vyfotíme na instagramu nebo ty fejsbůky, to bylo vtipný, taková lehčí forma dětské sociální prostituce, protože Julinka se ráda fotí. Máme tašku a potkáme Lunar AKA vesmírně dobré a nebesky krásné nanuky. Jako takhle, nápad dobrej, ale za rozmixované ovoce na klacku dát 8 pětiček, to není pro nás. Hlavně to není věc, co si fakt neuděláte doma, Ikea prodává takový ty šestiformičky na cuc na kládě a to samý zvládnete s mixérem za 10 minut a den mrazení. Ale přejem hodně úspěchů, svoje lidi si to najde, foto nemám, došel nám film 🙁


V první řadě, bych chtěl říct, že všechny výše zmíněné „recenze“ jsou čistě subjektivní a ve skrze myšlené pozitivně, jen jsme prostě nanarazili na MEGADOBROTU. Citlivějším povahám se omlouvám za strohý a výrazně protiprahežský humor, ale já to tak nemyslel, fakt ne. Doufám, že se Vám článek líbil, přiblížil Vám atmosféru pro nás velmi užité akce a třeba za rok se tam uvidíme? Když to půjde dobře, tak třeba budem žena za pultem i my 🙂 Zanechte Vaše dojmy a názory v komentářích níže, sledujte nás na instagramu haji.beli.food, nebo se podívejte jak jsme vařili na našem youtube kanálu haji.beli.food no a těšte se na příští článek!

 


Mějte se fajn!

 
 
 
 
 
 
 
 
 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *